9. Díl - Překonání strachu (strach č.5) – Strach z výšek

 

Když vaše maminka v těhotenství prožívá velké pochybnosti a obavy, jako prožívala ta moje, prožíváte tyto pocity s ní.. Nejde se od toho odpojit. Jste v tu chvíli prostě její součástí, tak cítíte všechno, co ona..

Jenže vy ještě v tu chvíli nejste schopni vyhodnocovat, co vám to vlastně má říct, takže to, co se odehrává „venku“ automaticky obrátíte proti sobě.. Tak to bylo i u mě.. 

V prvních článcích tohoto seriálu jsem už psala, že jsem si z toho všeho, co maminka prožívala vyvodila, že tu nejsem vítaná, protože nejsem dost dobrá..

Takhle to zní jednoduše, ale obnášelo to daleko více.. Během toho, co jsem rostla a vyvíjela se u maminky v bříšku, ona stále zažívala nepříjemné věci a já si na základě toho na sebe nabalovala další a další desítky zátěžových přesvědčení sama o sobě, o ní i o životě, která jsem si přinesla v tom pomyslném „batůžku“ na svět jako výbavičku..  

Když máte pochybnosti o sobě i o životě, necítíte žádnou podporu a pevnou půdu pod nohama, tak se to, dříve nebo později, musí projevit strachem, který přichází stále ve více a více různých podobách, i když základem toho všeho je prostě STRACH ZE SMRTI..

A dalším strachem, který mě velkou dosavadní část mého života provázel byl STRACH Z VÝŠEK

Projevoval se různě. Když jsem šla ze schodů, pokaždé mě svíral pocit paniky, že upadnu a skutálím se z nich dolů. Opravdu jsem už cítila tu bolest, jako by se to už stalo a před očima mi běželo, co všechno si zlomím a jak mi to ublíží.. Postupně jsem si na ten pocit zvykla. Ne, že by mě to nestresovalo, jen jsem dělala, jako že se nic neděje.. Teď, když to píšu se vlastně i trošku divím a zároveň i moc děkuji, že jsem si, i přesto, co jsem vždy na těch schodech prožívala, na sebe žádný úraz tohoto typu nepřivolala..

Tento strach z výšek měl ještě další skryté podoby, ale samozřejmě neintenzivněji se projevoval, když jsem měla pobývat na jakýchkoli vyvýšených prostorech. Kdekoli na balkonech, terasách ve vyšších patrech domů atd. Když jsme museli, v rámci tělocviku, skočit do bazénu z 5 metrového prkna, myslela jsem, že umřu.. Nedokázala jsem vylézt na rozhlednu nebo na skálu, kde bych se neměla čeho přidržovat.  Bylo to pro mě příliš stresující, tak jsem se všem takový zážitkům prostě naučila vyhýbat a oželela vše, co obsahovalo slova jako vysoký, výška atd..

 

 

Jednou, bylo mi zhruba 28 let, jsme s mým tehdejším přítelem vyrazili na výlet do oblasti, kterou jsem vůbec neznala a neměla ponětí, co mě čeká. Šli jsme dlouhou dobu krásnou přírodou, převážně do velkého kopce.. Já se kochala přírodou a povídali jsme si, takže mi tehdy vůbec nedošlo, že bych se nakonec mohla ocitnout na vrcholu skály, kde nebylo žádné zábradlí, ani nic podobného, čeho bych se mohla jakkoli přidržet.. Když jsem se podívala dolů a zjistila, jaký sráz je pode mnou, zachvátila mě příšerná panika. Úplně jsem zdřevěněla a křičela a křičela, a vlastně si vůbec nepamatuji, jak mě odtamtud dostal dolů..

A to byla pro mě „poslední kapka“, kdy jsem řekla výškám rázné NE NE NE…

Až v rámci  mé praxe s Metamorfní technikou, jsem zjistila, že tato metoda, jak postupně odstraňuje z podvědomí naše minulá zátěžová přesvědčení, nám, mimo jiné, dává větší prostor s ODVAHOU projít dosavadními STRACHY a OMEZENÍMI..

Takže jsem si jednoho dne sepsala seznam svých největších fobií a strachů, rozhodla se jimi projít.. Poprosila jsem si, ať mi vždy přijde impuls, kdy se kterému strachu mám pověnovat a jakým způsobem ho nechat za sebou.. Netlačím na to, jen vím, že jsem tomu otevřená a moje intuice mě vede. Přesně poznám, že je ten pravý čas, kdy jsem na to připravena a jsem si jistá, že to zvládnu..

A tak tomu bylo i s těmi výškami.. 

V létě 2016 mě pozval můj nejlepší kamarád na výlet a rovnou mi řekl, že by mi rád ukázal jednu novější rozhlednu. Byla to rozhledna Cibulka kousek od Sokolova, která je vysoká 26 m, což jsem v tu chvíli vůbec netušila. "Tak jo.. Jdu do toho", souhlasila jsem..

Když jsme tam přišly trošku mi zatrnulo. Ta rozhledna je převážně kovová, skrze schody vidíte dolů na zem.. Ale řekla jsem si, že to zkusím.. No, abych vás zbytečně nenapínala, tenkrát to opravdu nevyšlo. S vypětím všech sil a úplně vystresovaná jsem se zasekla asi 15 schodů před vrcholkem a nemohla se pohnout. Opět jsem křičela jak na lesy a trvalo mi dlouho, než jsem slezla dolů. To bylo totiž ještě horší, než nahoru.. Ale pochopila jsem, že tento zážitek měl pro mě zásadní smysl. První, co mi totiž přišlo, když jsem vstoupila na pevnou zem byla věta: 

„Tak  příště to tedy dám..!“

 

  

 

A pak plynul čas, já se zabývala dál Metamorfní technikou a prostě se věnovala věcem, ke kterým jsem byla vedena.. A jednoho dne, o rok a něco později, jsem tak masírovala kamarádku a v tom mi přišla hláška: „Příští týden v pátek by to šlo..“ 

A já v tu chvíli věděla, že je ten pravý čas a že to zvládnu..

A pak to už šlo ráz na ráz. Poprosila jsem toho samého kamaráda, se kterým jsem tam byla předtím, o jeho asistenci, se kterou, k mé radosti, hned souhlasil. A jeli jsme na Cibulku..

Byla to stejná cesta, stejné místo, stejná rozhledna, ale já už jsem byla jiná.. Prostupoval mě naprostý klid a jistota, že to, co mě do té doby, v rámci výšek tak zneklidňovalo a stresovalo je pryč. V průběhu aplikací Metamorfní techniky mi chodila různá znamení a situace, které pro mě byly zpětnou vazbou toho,  že zátěže minulosti spojené s touto fobií odcházejí.. A já byla více a více ukotvena TADY a TEĎ a měla větší odvahu tím projít..

Dole, na lavičce pod rozhlednou, jsem se ještě zklidnila a napojila sama na sebe a na přítomný okamžik.. A pak už to bylo snadné.. Jen jsem sama sebe pozorovala a žasla, jak se cítím v pohodě, že v tom nevnímám žádný problém.. Nahoře jsem si to vyloženě užila a konečně si vychutnala ten překrásný výhled, který tato rozhledna poskytuje. Takovou radost jsem dlouho necítila.. A dolů to už šlo, jako by nikdy žádný strach neexistoval.. 

Takže ve svých 46 letech jsem to zmákla.. Jupíííí…

 

  

 

A teď už šplhám po skalách jako kamzík a opravdu si užívám nadhled, který se mi ve výškách skýtá a implementuji ho i do ostatních oblastí svého života.., i ve chvílích, kdy stojím pevně nohama na zemi.. 

A to, z velké části, díky Metamorfní technice.. 

 

 

Předešlé články si můžete přečíst tady...

 

Kontakt

Dana Jüthnerová, Masérské, rekondiční a regenerační služby PENSION HESTIA
1. patro, dveře č.122
Stará Kysibelská 45,
Karlovy Vary - Drahovice
IČ.: 766 04 888

Tel.: 721342493
danajuthnerova@seznam.cz